Libštát

Městečko Libštát, rozložené po obou březích říčky Olešky, se připomíná již v roce 1322. Od roku 1525 je již nazýván městečkem. Dnes má asi 1013 obyvatel a je součástí mikroregionu Pojizeří. Evangelická tradice zde byla velmi silná. V dobách pronásledování se tajní evangelíci scházeli po domech a odolali i násilné rekatolizaci. Po vyhlášení Tolerančního patentu Josefa II. v roce 1781 se většina evangelíků (117 rodin) přihlásila k helvetskému (reformovanému) vyznání, několik rodin k vyznání luterskému.

Stavba modlitebny na sebe nenechala dlouho čekat. Byla prostá; jinak to ani nebylo povoleno. Musela stát na kraji vesnice, nesměla mít věž ani ozdobná okna. Byla postavena v novoklasicistním stylu a je krásná ve své prostotě. Slouží od roku 1787 do dnešních dní. Na původních dřevěných dveřích čteme biblický text:
„Aj! Soudce již před dveřmi stojí!“ A letopočet 1786 – rok začátku budování modlitebny.

Brzy došlo také na stavbu fary vedle kostela, bylo to v roce 1789. Hřbitov, založený v roce 1856 vlastní sbor dodnes, pečuje však o něj obec. Je zde pochován bývalý místní farář Slavomil Daněk, který odešel v roce 1921 na nově zřízenou Husovu bohosloveckou fakultu. Stal se významným profesorem Starého zákona.

Rodiny augsburského vyznání patřily k nejbližšímu luterskému sboru v Křížlicích. Věřící se scházeli v rodinách, někdy též užívali modlitebnu sboru helvetského vyznání. Teprve v roce 1838 jim byla povolena stavba vlastní modlitebny ve stráni nad říčkou Oleškou. Kostel byl posvěcen v roce 1842, později byla přistavena dřevěná zvonice pro 3 zvony (darované z Drážďan) a založen hřbitov.

Po vzniku Českobratrské církve evangelické (ČCE) v roce 1918 se oba sbory spojily a dnes se konají bohoslužby jen v modlitebně, původně postavené pro věřící helvetského vyznání. Bývalá luterská modlitebna zvolna chátrá a na hřbitově se již nepohřbívá. Přesto jsou snahy o její zachování. Modlitebna se zvonicí a hřbitovem je památkově chráněna a v roce 2001 byla prohlášena kulturní památkou.

K farnímu sboru v Libštátě patří ještě kazatelská stanice ve Spálově, malé obci nedaleko Železného Brodu. Evangelíci augsburského vyznání zde v roce 1888 postavili kapli, která sloužila do 80. let minulého století; pak však zpustla a měla být zbourána. Po roce 1989 se však dočkala záchrany díky místním nadšencům a chalupářům (akademický malíř Vladimír Veselý založil hudební a výtvarné Spálovské babí léto, které se během let stalo kulturním pojmem a jež podporuje i město Semily). Od roku 1995 se v kapli také opět konají bohoslužby.

Připomeňme si ještě památný strom nedaleko spálovské kaple – 200 let starou lípu srdčitou.