Jindřichův Hradec

Navštívíte-li jednou Jindřichův Hradec, budete se tam vždycky rádi vracet. Je to půvabné město, ležící 475 m n. m. obklopené zelení a vodou, s tolika historickými památkami, že je ani za den neprohlédnete. Město má přes 22 tisíc obyvatel. Jeho historické jádro bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Na hladině rybníku Vajgar se odrážejí nejen budovy historického hradu a zámku, ale také malebné původní koželužské domky, v nichž jsou dnes gobelínové dílny a ateliéry.

Zakladatelem hradu byl Jindřich z rodu Vítkovců, první nositel jména pánů z Hradce. Jeho vnuk Oldřich dobudoval raně gotický hrad, který je zachován v nynějším zámku (z roku 1338 pochází cenný nástěnný cyklus ze života sv. Jiří); současně vznikala osada, nesoucí Jindřichovo jméno. Dějiny hradu a později renesančního zámku jsou dějinami bojů mezi královskou mocí a pyšnými pány z Hradce. Vrchol rozvoje města i zámku byl v 16. století, kdy došlo k renesanční přestavbě. Z roku 1591 pochází zahradní altán, známý jako rondel. Celý zámecký komplex je o to cennější, že zůstal zachován ve své gotické a renesanční podobě a nedošlo zde k barokní přestavbě.

V roce 1604 se stal majitelem zámku Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, známá oběť pražské defenestrace z roku 1618. Po skončení třicetileté války v roce 1648 byl Jindřichův Hradec druhým největším českým městem. V roce 1773 celý zámek vyhořel. Obnovy se dočkal až na začátku 20. století díky tehdejšímu majiteli zámku hraběti Evženu Černínovi. Dnes je obdivovaným místem mnoha návštěvníků.

Požárem v roce 1801 město utrpělo. Zůstala však zachována řada pozdně gotických, renesančních i barokních měšťanských domů na náměstí. Dominantou města je proboštský kostel Nanebevzetí Panny Marie ze 14. století s věží vysokou přes 68 m (v 15. století po řadu let patřil církvi podobojí); Kostel sv. Jana Křtitele s bývalým minoritským klášterem tvoří jedinečnou památku středoevropského významu. Na románský základ z třetí čtvrtiny 13. století navazuje gotická dostavba z 1. poloviny 14. století. Unikátní jsou zachovalé nástěnné malby.

Ostatní významné památky určitě dokážete najít sami. Připomeňme ještě Krýzovy jesličky v městském muzeu. Projížďka úzkokolejným vláčkem z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice nebo do Obrataně také patří k místním zajímavostem.

Historie zdejších evangelíků souvisí s historií města a okolí. Oldřich z Hradce vedl křížovou výpravu, kterou vyhlásil papež v roce 1340 proti Valdenským.

V průběhu 16. století se střídala přízeň pánů z Hradce k vyznavačům církve podobojí podle jejich náboženského přesvědčení. Bitva na Bílé hoře v roce 1620 pak znamenala, tak jako všude v českých zemích, konec svobody vyznání.

Evangelíci se tehdy tajně scházeli zvláště na vesnicích; Jindřichova Hradce jako zcela katolického města se zpočátku nedotkl ani Toleranční patent v roce 1781. Postupně se však i zde začínají objevovat evangelíci, zpravidla přistěhovaní členové venkovských sborů, k nímž se připojují další zájemci. Tak vznikla v Jindřichově Hradci v roce 1904 kazatelská stanice farního sboru v Horních Dubenkách. (Farní sbor v Jindřichově Hradci byl ustaven až v roce 1921). Brzy po založení kazatelské stanice vznikla myšlenka na stavbu kostela. Dne 29. dubna 1906 byl položen základní kámen a již 28. září 1906 byl kostel, postavený podle návrhu architekta M. Blechy slavnostně otevřen. Byl vybudován v secesním slohu, obohaceném o novogotické prvky i prvky lidové architektury. (Není bez zajímavosti, že velmi podobný evangelický kostel najdeme v rakouském Heidenreichsteinu). Pozdější citlivé přístavby a úpravy kostela i fary charakter stavby nenarušily. Dnes slouží moderní sborový dům s modlitebnou i dalšími společnými prostorami potřebám živého a otevřeného sboru.