Valašské Meziříčí

Valašské Meziříčí najdeme na soutoku Vsetínské a Rožnovské Bečvy mezi Hostýnsko-Vsetínskou hornatinou a západním okrajem Moravskoslezských Beskyd. Město má kolem 28 000 obyvatel a leží v nadmořské výšce 294 metrů. Na pravém břehu Bečvy se od roku 1491 připomínalo městečko Krásno. V roce 1924 bylo připojeno k Valašskému Meziříčí, ležícímu na levém břehu Bečvy.

O Valašském Meziříčí pocházejí první zmínky z roku 1297. Na konci 15. století se popisuje již jako městečko. Za valašského povstání v 17. století se město přidalo na stranu povstalců a po jeho porážce v roce 1621 byli vůdcové vzpoury popraveni. V průběhu třicetileté války bylo město opakovaně vydrancováno a vypáleno Švédy.

V 19. století nastal rozvoj průmyslu, byly zde založeny sklárny, gobelínové dílny, na přelomu 19. a 20. století byla ve městě otevřena řada škol, takže Valašské Meziříčí bylo nazýváno Valašskými Athénami. Významnou památkou města je dnes restaurovaný zámek rodu Žerotínů, postavený v renesančním slohu v 16. století. Na začátku 18. století došlo k jeho barokní přestavbě. Zámek však neměl lehký osud: po bitvě u Slavkova v roce 1805 sloužil jako vojenská nemocnice a po roce 1854, kdy zámek koupil tehdejší stát, v něm byla umístěna ženská věznice. Jako vojenská nemocnice a později kasárna byl využíván i v pozdějších letech. Dnes je zámek ozdobou města a centrem kulturního života. V zámku Kinských v empírovém slohu s rozsáhlým parkem je muzeum. Ze sakrálních památek je významný farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, původně gotický, k němuž byla v roce 1581 přistavěna renesanční věž s cenným portálem. Pozdější úpravy jsou z doby baroka. Dřevěný kostelík Nejsvětější Trojice pochází ze 16. století. Kostel sv. Jakuba sloužil koncem 16. století evangelíkům. Připomeňme ještě radnici z konce 16. století, barokně upravovanou, která je jedinou historickou památkou obce Krásna. Dnes je v ní městská knihovna. V období komunistického režimu muselo mnoho historických staveb ustoupit bytové panelové výstavbě. Historický střed města byl vyhlášen městskou památkovou rezervací.

Historie evangelíků ve Valašském Meziříčí začíná v 16. století. Významnou roli zde měli Čeští bratři, podporovaní rodem Pernštejnů a později Žerotínů. Ve městě byl založen bratrský sbor i škola. Jeden ze správců tohoto sboru, biskup Jednoty bratrské Jan Lanecius, odešel později do Přerova, kde se stal učitelem Jana Amose Komenského a Karla staršího ze Žerotína. V letech 1612–1625 byl rektorem a farářem již luterské školy Jiří Třanovský, který proslul jako básník a spisovatel. Jeho Cithara sanctorum je významným evangelickým kancionálem.

Po Bílé hoře rekatolizace zasáhla i Valašské Meziříčí. Až v roce 1871 zde vzniklo české gymnázium a při něm tzv. alumnát, evangelický domov pro chudé studenty. Postupně evangelíků přibývalo; v roce 1902 byla založena kazatelská stanice a sbor Českobratrské církve evangelické (CČE) byl ustaven v roce 1923. S výstavbou kostela bylo započato již v roce 1909 podle návrhu architekta Lea Kaldy. Modernistický kostel se čtyřbokou věží s řadou svislých oken, ke kterému je připojena farní budova, byl slavnostně otevřen 1. listopadu 1909. Během let doznal kostel některých úprav, především byl o něco prodloužen. Také interiér kostela nezůstal zcela původní. Na čelní stěně je od roku 1989 umístěn reliéf s náměty biblických podobenství, dílo výtvarnice Barbory Veselé. Společně s manželem, architektem Jiřím Veselým, vyřešili nově i osvětlení kostela. V roce 1997 byl evangelický kostel ve Valašském Meziříčí prohlášen za kulturní památku.

Ke sboru patří také Diakonie ČCE a v roce 2003 byl z iniciativy evangelíků vybudován hospic Citadela. Pro své architektonické pojetí byl v roce 2003 jmenován Stavbou roku.