Miroslav

Vinná réva a meruňky charakterizují kraj, kde necelých 50 kilometrů od Brna leží Miroslav (240 m n. m. 3000 obyvatel). S vinicemi souvisí již první listinné zmínky o Miroslavi: Přemysl Otakar I. vydal miroslavským v roce 1222 listinu o vinném desátku rajhradským benediktinům. Nejznámější viničnou tratí v Miroslavi jsou Weinperky, odkud se již ve středověku vozilo víno do Vídně. I dnes má zdejší víno špičkovou kvalitu. Ve vsi stávala v době gotiky vodní tvrz, kterou v 1. polovině 16. století přestavěli tehdejší majitelé Valečtí z Mírova na renesanční zámek. V té době byla Miroslav prohlášena za městečko (městem je od roku 1965). V Miroslavi žili odedávna vedle sebe Češi i Němci. V 15. století, kdy byli Židé vypuzeni z Brna a Znojma, vznikla zde poměrně silná židovská obec. Zámek často měnil majitele, těžce trpěl i s celým městečkem za třicetileté války i později. Časem zchátral.

Římskokatolický kostel sv. Petra a Pavla je významnou barokní památkou z roku 1729. Na začátku 1. světové války byla postavena radnice. Za druhé světové války byla Miroslav součástí Velkoněmecké říše. Na konci války bylo město postiženo bombardováním, které poškodilo i zámek. Po válce došlo v obci k velkým přesunům obyvatel. Němečtí občané museli odejít, z židovské obce se nevrátil nikdo. Do Miroslavi se stěhovali lidé z Čech i z jiných koutů Moravy a Slovenska, mj. z obcí zaplavených při stavbě Vírské přehrady.

Dnešní Miroslav je živá a pohostinná obec. Pořádají se zde krojované hody, jarmarky, tradiční Miroslavský košt nebo meruňkobraní. Velká péče je věnována židovskému hřbitovu, který ve městě zůstal zachován, ale byl velmi zanedbaný. O jeho obnovu se zasloužili i mladí dobrovolníci z mnoha zemí. Zámek se snad v budoucnosti také dočká lepších časů.

Historie sboru Českobratrské církve evangelické (ČCE) v Miroslavi sahá do 19. století. V době po vydání Tolerančního patentu patřili zdejší evangelíci do sboru v Nosislavi a teprve v roce 1850 zde vznikl samostatný sbor.

Toleranční modlitebna, jedna z pos-ledních, která byla postavena ještě podle stále platných tolerančních předpisů, vyrostla na návrší na kraji obce. Prostorná modlitebna v novoklasicistním stylu s historizujícími prvky během let nedoznala velkých změn; jen později byl z boku vybudován přístavek. Byly ovšem prováděny nezbytné opravy. K modlitebně již nebyla přistavěna věž. Průčelní stranu zdobí sloupy a okno nad vstupními dveřmi. K pěkně udržované zahradě patří i velká stará bříza, jež zčásti zakrývá průčelí.

Farní budova byla postavena při cestě v roce 1851. Později byla upravena do dnešní podoby a slouží k běžné práci sboru i pro byt kazatele. Za zmínku stojí kazatelská stanice v obci Bohutice: v roce 1935 zde byl postaven malý funkcionalistický kostelík, dnes památkově chráněný.